Meteorologická stanice Maruška
Hostýnské vrchy

Meteorolog – člověk na odstřel?

 

Jak tak čtu články o meteorologii a následné diskuze pod nimi, sleduji, že je stále větší trend práci meteorologů zlehčovat, hanit a vyčítat jim, že tu a tam bylo jinak, než předpovídali. Protože se tomuto oboru věnuji již více než 32 let, tak si troufnu tvrdit, že něco málo o něm vím a něco jsem už zažil. O to víc se mne dotýkají názory některých lidí a jejich výtky k práci meteorologů - až mě to donutilo k napsáni tohoto zamyšlení.

Meteorologie je obor, který se zabývá děním v atmosféře, tedy procesy, které se neustále mění a jsou neustále v pohybu. Umíme tyto procesy bezpečně sledovat, měřitelné hodnoty měřit, neměřitelné pozorovat a vše zaznamenávat, následně předpokládat další vývoj, ale nejsme schopni stoprocentně říci jak bude. V dnešní době počítačů lze podle složitých matematických rovnic spočítat jaký pravděpodobně bude následný vývoj situace v atmosféře. Stále to však je jen předpoklad co bude, když se nic náhle nezmění. A vlivů, které vypočítaný nebo předpokládaný vývoj dokážou změnit, je vážně mnoho. Zvláště v tak orograficky členěném území jako je ČR.

Přesto dnes, v době elektroniky a superpočítačů, mnozí namítají jak je možné, že nedokážeme s jistotou říci jak bude. Troufám si tvrdit, že to nebudeme schopni nikdy. Protože atmosféra si žije svůj vlastní život, je neustále v pohybu, a prostě není v lidských silách ani s pomocí superpočítačů stoprocentně dopředu spočítat co se stane. Dokážeme pouze předpovědi a odhady zpřesnit na nejbližší hodiny a dny, ale jistotu nebudeme mít asi nikdy. Není to o tom, že by meteorologové nechtěli, nedělali poctivě svoji práci, ale o tom, že i když se snaží sebevíc, pořád je příroda o krok napřed. I když se ji snažíme dohnat s pomocí nejmodernější techniky a elektroniky, neustále si s námi „hraje“ jako při hře na kočku a myš. Mám obavu, že toto bude věčná hra. I přesto se meteorologové nevzdávají a neustále se snaží vymyslet způsob jak ještě více předpovědi zpřesnit, aby co nejméně docházelo k omylům a nepřesnostem.

Tento „boj“ meteorologů s přírodou bohužel není vidět, ale samozřejmě je vidět nepřesná předpověď počasí. Při každé odchylce se hned strhne na hlavu meteorologů kritika, že se zase „sekli“ a co vlastně za peníze daňových poplatníků dělají, když je jinak než předpovídali. Tady je ale také důležité poznamenat, že je obrovský rozdíl z kterého zdroje vlastně předpověď, kterou uživatel sleduje, vychází. V dnešní době internetu je publikováno tolik předpovědí počasí od různých a často velice pochybných zdrojů, že je až problém se v tom vyznat. Bohužel kritika na špatnou předpověď téměř vždy ale padne na meteorology ČHMÚ, i když oni s ní třeba nemají nic společného.

To je ale bohužel daň za tuhle práci. Pochvalu neuslyšíte jak je rok dlouhý, ale kritika je téměř na denním pořádku - i ta nezasloužená. Přesto to nevzdávají. To je jen důkaz toho, že je ta práce baví. Pro drtivou většinu z nich je i jejich koníčkem a proto jsou ochotni pro ní obětovat téměř cokoliv. Sám moc dobře vím o čem mluvím.

Nedávno vyšel článek o kolegovi, který na jedné horské stanici pracuje celý život a vzpomíná a popisuje práci meteorologa na takové horské stanici. Nemám ve zvyku pročítat diskuze pod články na internetu, ale tuto jsem si se zájmem prohlédl. Bylo z ní jasně vidět, že lidé vůbec nemají představu co ta práce vůbec obnáší. Některé názory, např. že je to rekreace na horském vrcholu a dobře zaplacená, mě fakt až pobavily.

Vzhledem k tomu, že jsem nějakou dobu shodou okolností na stejné stanici pracoval, tak se u práce na takové stanici musím zastavit. Ano je pravda, že pokud je krásně, nefouká vítr, je dobrá dohlednost, tak pobyt na vrcholové meteorologické stanici je velice příjemný a vzhledem k tomu, že na takových typech stanic pracují lidé s velice kladným vztahem k přírodě, tak je pro ně samotné takové počasí vlastně za odměnu a sami jsme takový stav s nadsázkou označovali jako takový náš „třináctý plat“. Jenže takových situací, zejména v těch nejvyšších vrcholových partiích, zase tak mnoho není. Už jen samotná cesta do práce v zimním období se zásadně liší od cest do práce většiny lidí.

Možná si to lze jen těžko představit, ale 8,5 km pěšky, stále do kopce s převýšením 900 m, sice pro někoho může být příjemným způsobem jak si udržovat fyzickou kondici, ale když se k tomu přidá ještě sněhová pokrývka výšky např. jednoho metru a k tomu s postupem výše stále četnějšími sněhovými závějemi, které místy dosahují výšky čtyř metrů, tak už o nějakém příjemném výstupu nemůže být ani řeč. K tomu dvacet kg v batohu na zádech, mlha spolu s vánicí, kdy vidíte na metr před sebe a orientace je téměř nulová, a vy bojujete a víte, že to nesmíte vzdát. Kolega na vrcholu, končící službu, totiž čeká na Váš příchod a vystřídání. Navíc, sednout si a odpočinout by v těchto podmínkách také mohlo být už napořád.

Osobně jsem si při podobné cestě do práce několikrát položil otázku, jestli mi to vůbec stojí za to a ptal se sám sebe, jestli by někdo z „normálních“ lidí vůbec do práce takto chodil. A vždycky, i po zdolání takového těžkého výstupu na vrchol, kdy jsem si opravdu sáhnul hodně hluboko do zásobárny sil, po chvíli na vrcholu ze mě únava spadla a já věděl, že klidně takhle půjdu zase znovu. Stejně to měli a mají i kolegové.

Samozřejmě není výstup vždy tak těžký, jsou i příjemné se slunečným počasím, ale je si třeba uvědomit, že meteorolog takové stanice si počasí k výstupu do práce nevybírá. Nahoru do služby musí za každého počasí. Služba na takové stanici trvá většinou pět dní, člověk je tam sám a jeho úkolem je především pozorovat počasí, jeho změny, výskyty atmosférických jevů, množství a druh oblačnosti, prostě vše co s počasím souvisí. Vše podrobně zaznamenávat a také provádět kontrolu naměřených hodnot. Dnes se už vše měřitelné zaznamenává pomocí elektronických čidel přímo do počítače, ale každou hodinu je nutné z těchto měření a osobních pozorování sestavit s pomocí PC souhrnnou zprávu o počasí a odeslat ji do centra ČHMÚ.

Pokud vše funguje správně, může se zdát práce meteorologa na stanici jako pohoda, ale bohužel ani dnes ještě nejsme schopni zajistit stoprocentní spolehlivost elektroniky. V tom množství čidel a dat se vždy najde nějaký problém, který musí službu konající meteorolog odhalit, korigovat a pokud na to stačí, tak i opravit. A jak už to bývá, když se porouchá jedna věc, tak se na to jako naschvál nabalí spousta dalších problémů. Najednou pak máte tolik práce, že nevíte co dřív.

Ale není to jen o pozorování a měření. Meteorologická stanice na vrcholu je těžko dostupná, zejména v zimním období. Obsluha stanice proto musí také sama provádět údržbu budovy a zařízení i drobné opravy. V zimě třeba jen takové odstraňování námrazy na čidlech a zařízení je docela hezký zážitek. Zejména při silném větru, kdy se také musí vyšplhat na stožár k větroměrným čidlům a z nich odstranit námrazu, která se na nich tvoří i přes jejich vyhřívání. Vítr si s Vámi pohrává jako s kusem hadru, mráz Vás doslova štípe a pálí ve tváři. Toto musíte absolvovat i několikrát denně, protože se v těchto partiích námraza tvoří velice rychle.

Je toho však hodně víc, o co se musí starat obsluha stanice. Například příprava jídla. Není nikdo, kdo by Vám navařil, nachystal. Vše si musí člověk udělat sám. Může se namítnout, že by šlo vydržet službu o salámu a chlebu, ale teplá strava je prostě teplá strava, takže si začnete jídlo i vařit. S prácí meteorologa na horské stanici souvisí i úklid budovy stanice. A to myslím doslova i včetně mytí oken, záchodu atd. Prostě obsluha meteostanice si vše dělá sama a vzhledem k tomu, že budova je ve velikosti běžného rodinného domu, tak je i co uklízet.

V období bez sněhové pokrývky lze na vrchol dojet autem, takže odpadá namáhavá cesta do práce pěšky. Ale i tak tuto možnost mnoho lidí nevyužívá. Většinou v rámci udržování kondice pro zimní období se i v létě chodí na vrchol pěšky nebo na kole.  S létem sice odpadá odstraňování námrazy a sněhu z měřících přístrojů a zařízení, ale zase přibývá bouřek. A bouřky na vrcholu jsou opravdu zajímavé. Nemusím asi vysvětlovat, že vrchol je pro blesky doslova rájem a ty dokážou i přes sebelepší ochranu elektroniky a čidel vyřadit z činnosti veškeré zařízení. Je opravdu výjimkou, kdy bouřka na vrcholu nebo v těsné blízkosti nezanechá za sebou žádné následky. Běžně „odcházejí“ po úderu blesku do vrcholu nebo přímo do stanice některá čidla, a to v tom lepším případě. V tom horším zhavaruje veškeré elektronické měření a pokud se obsluze nepodaří škody odstranit, musí sáhnout k měření a získávání dat „starým“ způsobem - ještě před zavedením elektronických čidel.

Dříve se veškeré hodnoty, jako teplota vzduchu, vlhkost vzduchu, tlak vzduchu, sluneční svit, směr a rychlost větru, atd., odečítaly z klasických přístrojů. Musely se vypočítat různé opravy, vše ručně zpracovat a odeslat do centra vysílačkou nebo telefonicky. A to také každou hodinu. Může to vypadat jednoduše, ale je třeba si uvědomit, že obsluha musela každou hodinu a za každého počasí ven k měřícím přístrojům. Odečíst z nich údaje, potom vše upravit, přepočítat, doplnit a sestavit ručně souhrnnou zprávu o počasí. Tu pak odeslat vysílačkou. Vybavením stanic elektronikou a počítači ruční měření a výpočty odpadly, ale jen do chvíle, kdy něco přestane správně fungovat. Především u horských stanic tady díky bouřkám vzniká dost často problém.

Snad se mi podařilo stručně přiblížit práci meteorologů na horských met. stanicích. Služba na takovém pracovišti může jako rekreace vypadat jen zdánlivě. Už jen dostat se do práce je kolikrát vyčerpávající výkon a potom následuje služba, kdy pracovník není jen meteorologem-pozorovatelem, ale také údržbářem, uklízečkou a v neposlední řadě i kuchařem. Je potřeba si uvědomit, že člověk je ve službě sám a taky se musí se vším spolehnout jen sám na sebe, zvláště na horských stanicích nemůže spoléhat na to, že mu někdo přijde poradit, pomoci nebo vystřídat. A i když se to nezdá, tak člověk nebojuje jen se samotou, ale také především s počasím, které na horách dokáže během chvíle ukázat mnoho svých tváří a dokáže velice ostře dávat najevo kdo je tady pánem. Na horách pracují především lidé, kteří neberou tuto práci jako zdroj živobytí, ale protože tuto práci mají rádi, je i jejich koníčkem a hory milují. Kdo to tak nemá, tak nevydrží.

Samozřejmě v síti met. stanic ČHMÚ nejsou jen horské stanice, ty jsou jen zlomkem celé pozorovací sítě. Drtivá většina met. stanic je v nižších polohách, v blízkosti měst atd. Nemůžu tedy zapomenout ani na kolegy na těchto met. stanicích. Pracovní náplň mají stejnou, jen to počasí mají o něco „klidnější“ a taky cestu do práce jednodušší. Ale troufám si tvrdit, že většina má svou práci také koníčkem.

Určitě nikdo, kdo se na tvorbě předpovědi počasí podílí, ať už je to na samém počátku získávání dat u pozorovatele na met. stanici až po pracovníky předpovědního pracoviště, nemá zájem na tom aby předpověď byla odfláknutá, povrchní nebo dokonce mylná. Určitě všichni svou práci dělají jak nejlépe umí a snaží se o co nejlepší výstupy ze svého pracoviště. Bohužel, jak už jsem se zmínil v úvodu, meteorologie je věda, která pracuje s „živou hmotou“ a nejsme i při nejlepší vůli schopni s naprostou jistotou předem říct co nám ta „hmota“ vyvede za kousek v příštích hodinách. Prostě v meteorologii ono „poručíme větru dešti“ nikdy platit nebude.

            Nemohou mne urazit názory „vševědů“ v internetových diskusích. Přesto mne mrzí, že jsou mezi námi lidé, kteří střílí své výroky od pasu, bez míření a bez jakékoliv znalosti skutečnosti. Cílem je pouze do někoho se strefit, někoho urazit nebo naštvat, případně ukázat jaký já jsem chytrolín. Nevím, ale nějak stále více mnozí jednají nefér – a to určitě není dobře.

              Milan Čermák

 

 

Upozornění: Provozovatel tohoto serveru, ani autor tohoto webu neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

Přidání komentáře

Webdesign: MYSTERY DESIGN SERVICE, © 2006 - 2007 Copyright
Powered by SWEAL - Simple Web Engine for All Lubbers ;-) ver. 1.1, Copyright © 2006 - 2007 Michal Hučík - ORDOZ
Render time: 0.08135 sec