Co vidíme na obloze
Oblak je podle Světové meteorologické organizace definován jako: " Viditelná soustava nepatrných částic vody nebo ledu, popřípadě obojího, v ovzduší. Tato soustava může obsahovat zároveň i větší částice vody nebo ledu a také jiné částice pocházející například z průmyslových exhalací, kouře nebo prachu."
Stručně můžeme říct, že pro vznik oblaku je zapotřebí, aby se do atmosféry dostalo potřebné množství vodní páry, která
potom buď kondenzuje nebo sublimuje. Vodní pára se do vzduchu může vypařovat např. z vodních ploch, nebo vlhké půdy anebo díky atmosférickému proudění může být přenesena i z velkých vzdáleností. Přeměna vodní páry na vodní kapičky nebo ledové krystalky přímo souvisí s ochlazováním vzduchu. Obecně platí, že čím teplejší vzduch, tím více vodní páry pojme. Vzduch, který je přinucen se ochladit na takovou teplotu (rosný bod), při níž začne kondenzovat vodní pára, se nasycuje a vzniká v něm oblačnost. Důvodů proč se vzduch ochlazuje je několik. Může to být výstupem vzduchu do výšky podél frontální plochy což je také jeden z důvodů, proč je na atmosférických frontách velké množství oblačnosti. Dále vzduch může stoupat samovolně, kdy přehřátý vzduch letí vzhůru, ochlazuje se a tvoří se kupovitá oblačnost. Nebo vynucené výstupné pohyby vzduchu, kdy musí vzduch proudit přes horskou překážku a následně se tvoří orografická oblačnost na návětří a vlnová oblačnost v prostoru za horami. Dále se vzduch může ochladit izobaricky, kdy díky úniku tepla do volné atmosféry dochází v jedné hladině (např. při zemi) ke vzniku rosy, přízemní mlhy, nebo nízké oblačnosti.
Základem mezinárodní klasifikace je rozdělení oblaků na 10 oblačných druhů: Cirrus, Cirrocumulus, Cirrostratus, Altocumulus, Altostratus, Stratocumulus, Stratus, Nimbostratus, Cumulus a Cumulonimbus. Tyto jsou pak dále rozděleny na oblačné tvary, odrůdy a zvláštnosti.
Podle nadmořské výšky svého výskytu se oblaky třídí do tří pater: nízkého, středního a vysokého. Mezi oblaky vysokého patra (5 - 13 km) řadíme cirrus, cirrocumulus a cirrostratus. Do středního patra (2 - 7 km) patří atocumulus. Do nízkého patra (od zemského povrchu do 2 km) řadíme stratocumulus a stratus. Altostratus, nimbostratus, cumulus a cumulonimbus nelze zařadit výhradně do jednoho patra, protože se mohou vyskytovat ve více patrech.
Cirrus (řasa) - Ci: vzájemně oddělené obláčky v podobě bílých jemných vláken nebo bílých plošek nebo úzkých pruhů. Tyto oblaky mají vláknitý vzhled a hedvábný lesk, popř. obojí. Ci je oblak ledový a nevypadávají z něho srážky.
Cirrocumulus (řasová kupa) - Cc: tenké menší nebo větší skupiny nebo vrstvy bílých oblaků bez vlastního stínu, složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrnek nebo vlnek apod. Tyto jednotlivé části mohou být buď navzájem odděleny, nebo mohou spolu souviset a jsou víceméně pravidelně uspořádány. Zdánlivá velikost jednotlivých částí většinou nepřesahuje 1° prostorového úhlu. Cc je zpravidla oblakem ledovým, někdy však může obsahovat i přechlazené vodní kapičky a nevypadávají z něho srážky dosahující zemského povrchu.
Cirrostratus (řasová sloha) - Cs: průsvitný bělavý závoj oblaků, vláknitého nebo hladkého vzhledu, který úplně nebo částečně zakrývá oblohu a dává vznik halovým jevům. Cs je oblakem ledovým a nevypadávají z něho srážky.
Altocumulus (vysoká kupa) - Ac: menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků barvy bílé nebo šedé, popř. bílé a šedé, mající vlastní stíny. Skládají se z malých oblačných částí podoby vln, oblázků nebo valounů apod., které mohou být buď navzájem odděleny, nebo mohou spolu souviset. Mnohdy mají částečně vláknitý nebo rozplývavý vzhled. Zdánlivá velikost jednotlivých pravidelně uspořádaných částí oblaků bývá 1° - 5° prostorového úhlu. Ac je vodním, méně často smíšeným oblakem a mohou z něj vypadávat srážky, které se však zpravidla stačí vypařit v podoblačném vzduchu a nedopadají ve formě srážek na zemský povrch.
Altostratus (vysoká sloha) As: šedavá nebo modravá oblačná plocha nebo vrstva se strukturou vláknitou nebo žebrovitou, popř. bez patrné struktury, pokrývající úplně nebo částečně oblohu. Je tak tenká, že místy jsou patrny aspoň obrysy Slunce jako za matným sklem. U altostratu se nevyskytují halové jevy. As je smíšeným oblakem, mohou z něj vypadávat srážky, které se však v letním období zpravidla stačí vypařit v podoblačném vzduchu a nedopadají ve formě srážek na zemský povrch. Pokud dosáhnou zemského povrchu, jde většinou o trvalé srážky ve tvaru deště, popř. sněhu nebo krupek. (Na obrázku nahoře Altostratus, dole Stratocumulus)
Nimbostratus (dešťová sloha) - N: šedá, často tmavá oblačná vrstva, která vlivem vypadávání více nebo méně trvalých dešťových nebo sněhových srážek má matný vzhled. Srážky většinou dosahují země. Vrstva je všude tak hustá, že poloha Slunce není patrná. Pod touto vrstvou se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, ale nemusí s vrstvou souviset. Ns je typickým srážkovým oblakem a bývá součástí oblačných systémů teplé, studené a okluzní fronty.
Stratocumulus (slohová kupa) - Sc: šedé nebo bělavé, popř. šedé a bělavé, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které téměř vždy mají tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod., má vzhled nevláknitý (s vyjimkou zvláštního případu "virga"). Jednotlivé části oblaku buď spolu souvisí, nebo mohou být oddělené. Jejích zdánlivá velikost je větší než 5° prostorového úhlu. Sc je vodním nebo smíšeným oblakem. Mohou z něho vypadávat srážky (zejména déšť, sníh nebo sněhové krupky) dosahující zemského povrchu, ale vždy jen slabé intenzity.
(Pohled z vrcholu na Stratocumulus)
Stratus (sloha) - St: oblačná vrstva, obvykle šedá, s celkem jednotvárnou základnou, z níž vypadává mrholení, ledové jehličky nebo ledová zrna. Prosvítá-li vrstvou stratu Slunce, bývají jeho obrysy zřetelně patrné. Stratus nedává vznik halovým jevům, leda v případě velmi nízkých teplot.
Cumulus (kupa) - Cu: Osamocené oblaky, obvykle husté a s ostře ohraničenými obrysy vyvíjející se směrem vzhůru v podobě kup, kupolí nebo věží. Jejich horní část má často podobu květáku. Části oblaku ozářené Sluncem bývají nejčastěji zářivě bílé. Základna oblaku bývá poměrně tmavá a téměř vodorovná. Někdy jsou Cu roztrhané. Cu je obvykle vodním oblakem, v případě velkého vertikálního vývoje může být v horní části oblakem smíšeným. Je většinou nesrážkovým oblakem, ale z vertikálně mohutných Cu můžou vypadávat srážky v podobě krátkých přeháněk.
Cumulonimbus (dešťová kupa) - Cb: Mohutný a hustý oblak velmi značného vertikálního rozsahu v podobě hor, nebo obrovských věží. Aspoň část jeho vrcholu je obvykle hladká nebo vláknitá nebo žebrovitá, a téměř vždy zploštělá. Tato část se často rozšiřuje do podoby kovadliny nebo širokého chocholu. Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, ale nemusí s oblakem souviset. Cb je smíšeným oblakem, který vzniká působením intenzivní konvekce nejčastěji na studených frontách, podstatně méně často na teplých frontách. Na Cb jsou vázány bouřky, silné přeháňky, přívalové srážky i krupobití.
Pozorování oblačnosti je součástí práce především profesionálních meteorologických stanic. Pracovník meteorologické stanice v určeném termínu obhlédne oblohu a určí, jaké vrstvy oblačnosti vidí, jaké druhy oblaků v jednotlivých vrstvách jsou, určí další podrobnosti jednotli
vých oblaků, odhadne jejich výšku a množství a celkové pokrytí oblohy oblačností. Určení druhu oblačnosti, množství a celkové pokrytí oblohy závisí jen na zkušenosti a profesionalitě pozorovatele. Výšku základny oblačnosti pomáhají určovat přístroje - ceilometry. Při určování celkového pokrytí oblohy oblačnosti si pozorovatel na synoptické met. stanici rozdělí pomyslně oblohu na 8/8, kde nula znamená jasno (obloha je bez oblačnosti), skoro jasno (1/8 až 2/8 pokrytí oblohy oblačností), polojasno (3/8 až 4/8), oblačno (5/8 až 6/8), skoro zataženo (7/8), zataženo (8/8). Na klimatologických meteorologických stanicích se celkové množství pokrytí oblohy oblačnosti vyjadřuje v desetinách, kde nula znamená jasno, 5/10 polojasno a 10/10 zataženo.
Na obloze se stále něco děje, oblačnost vzniká a zaniká, nebo vlivem proudění vzduchu putuje po obloze a při tom neustále mění svůj tvar a množství. Bohužel v dnešní uspěchané době je jen málo lidí, kteří zvednou své oči k obloze a zadívají se na rozmanité tvary a druhy oblačnosti, které pozornému a zkušenému pozorovateli i hodně napoví o vývoji počasí pro nejbližší hodiny. Možná se mezi vámi najdou i takoví, kteří si najdou čas pozorovat oblohu a rádi by se o oblacích dozvěděli něco více. Těm můžu doporučit Atlas oblaků od autora Petra Dvořáka, který vyšel v nakladatelství Svět křídel (www.svetkridel.cz).
Cirrostratus a sluneční halo
Altocumulus lenticularis
Cumulonimbus
Cumulus
Cumulus
Cirrus
Západ Slunce