Meteorologové ostravské pobočky ČMeS na Šumavě, v jižních a západních Čechách.

Na jaře letošního roku jsme se rozhodli, že na podzim vyrazíme na Šumavu, do jižních a západních Čech. Měli jsme v plánu navštívit zajímavá místa na Šumavě a profesionální meteorologické stanice v regionu.

Akce se podařila domluvit a tak 7 účastníku vyrazila ve čtvrtek 3. září 2015 na čtyřdenní cestu. Ve složení Iveta a Vláďa Ondruchovi, Milan Čermák, Iva Blažková, Jarda Chalupa, Pepa Kubizna a Pavel Lipina jsme ve 4 dnech ujeli 1560 km (ostravská větev výpravy).

Vyrazili jsme ze Šenova přes Havířov a Ostravu směr Brno. O půl deváté jsme se potkali s autem s účastníky z Horní Bečvy a Marušky na benzince u Vyškova.

Krátce po obědě jsme dorazili na pobočku ČHMÚ do Plzně. Ujali se nás kolegové ze stanice. Prohlédli jsme si služebnu, její zázemí. Dlouhý čas jsme strávili na střeše pobočky, kde jsme si vychutnávali perfektní otevřenou kruhovou vyhlídku na město a do okolí. Krátce jsme si také prohlédli vnitřní prostory pobočky, navštívili kolegy z klimatologie. Milan Čermák si odvezl několik starších registračních přístrojů z přebytků OMK. Na závěr jsme diskutovali provozní problémy na meteorologické zahrádce stanice/pobočky. Pobočka Plzeň v nás zanechala příjemný dojem. Zajímavá lokalita, pěkné výhledy, vstřícní lidé.

I když se nám příliš ze slunečné Plzně nechtělo, museli jsme dále. Vyrazili jsme na západ na stanici na Přimdě. Než jsme dorazili na jednu z nejzápadnějších stanic, téměř u německých hranic, tak jsme se snažili naobědvat, ale bylo před 16 hodinou a dlouho jsme nebyli schopni najít nějakou otevřenou hospodu, kde by vařili. Prý se tu před večerem do hospody nechodí, zřejmě jiný kraj.

Stanice na Přimdě je na kopci nad městečkem a je po celkové rekonstrukci. Budova je stejného typu jako na Lysé hoře a přesto uvnitř i venku trochu jiná. Kluci z Lysé nasbírali nějakou inspiraci do případných úprav. Bylo tu spoustu společných, zajímavých témat. Střídání služeb, tepelné čerpadlo, problémy s měřením, …. I přes osobní volno a nepozorující čas se nás ujal sloužící pozorovatel. Byla to příjemně strávená hodina, možná i více.

Plni nových dojmů jsme v podvečer vyrazili na naši další zastávku, do Kocelovic. Cestou z Přimdy se setmělo, po cestě dost pršelo a nepodařilo se nám do Kocelovic dovolat. Vedoucího stanice ve službě jsme dost překvapili, ale pochopitelně nás neodmítnul. Dost ho mrzelo, že nebyl připraven, aby nás pohostil, ale o to nám opravdu nešlo. Stanice typu domu na Luké byla také po celkové letošní rekonstrukci. Byl to zase jiný typ stanice. Vzhledem k silnému dešti a tmě venku jsme diskutovali převážně uvnitř budovy, v docela rozsáhlém obýváku/společenské místnosti, vyšli jsme i na ochoz. Klasické přístroje na stanici jsou ozdobeny červenou barvou a fotky z této stanice jsou tak zcela jistě nezaměnitelné.

Vzhledem k pokročilé večerní hodině jsme se vydali směrem na Šumavu. Bohužel téměř celou cestu nás provázel silný déšť, ale i tak jsme po deváté večer dorazili na stanici na Churáňově, kde nás čekal Jirka Bednařík. Měl službu celé čtyři dny, kdy jsme na cestách na opačném konci republiky. Jirka pro nás připravil naprosto skvělé přijetí. Bohatý raut, řízky, zelenina, pečivo. My jsme vytáhli naše pevné i tekuté zásoby a v příjemném duchu jsme dlouho do noci debatovali o všem možném, co nás spojuje.

Večer jsme dohodli s panem Vojvodíkem. Měli jsme v plánu navštívit jeho stanice a prodiskutovat vše kolem měření na Šumavě.

V pátek 4. září jsme se ráno před odjezdem krátce prošli po meteozahrádce stanice na Churáňově. Po deváté jsme se sešli ve Vimperku se známým lovcem mrazů Antonínem Vojvodíkem, který nám dělal průvodce po svých stanicích a stanicích ČHMÚ spadajících pod budějovickou pobočku. Mimo stanic jsme chtěli také poznat krásy šumavské přírody včetně známých mrazových kotlin, kde je pan Vojvodík jako doma. Při nočním vyjasnění jsou obyvatelé horských šumavských údolí a okolní příroda vystaveni velmi nízkým teplotám. Naše cesta vedla z Vimperka do Borových Lad, na tamní letitou, od roku 1987 měřící stanici ve společném vlastnictví ČHMÚ a pana Vojvodíka. Vedle meteostanice jsme navštívili Správou Národního parku Šumava nedávno zřízený sovinec a pro oblast Borových Lad známou Chalupskou slať i s infocentrem. Následovala prohlídka meteostanice v obci Kvilda a dále návštěva stanice Perla u Jezerní slatě. V nedaleké Horské Kvildě, kde před 40 lety v červenci pan Vojvodík dostal, jak sám říká, impuls k měření a výzkumu nízkých teplot na Šumavě, neušly prohlídce dvě tamní historické stanice. Jednak stanice pana Vojvodíka a také automatická meteostanice ČHMÚ, která vznikla v roce 2008 po odchodu manželů Tittlových z Horské Kvildy, kteří v klimatické stanici pro ČHMÚ měřili od roku 1990. Při pozdním obědě ve Vimperku jsme s panem Vojvodíkem ještě diskutovali o všem možné, témat by bylo ještě na několik večerů.

První den putování po Šumavě jsme ještě absolvovali podvečerní prohlídku horské obce Modravy a okolí řeky Vydry pod Antýglem.

V sobotu 5. září se stal naším průvodcem Ivo Rolčík s celou rodinkou, spolu s Jendou Procházkou. Společně jsme se vydali přes Německo pod vrchol Třístoličník, kde nás přivítalo větrné počasí, obloha byla zatažená a teplota vzduchu jen kolem 7 °C. Oblačnost čas od času šumavský hřeben zcela zahalila, to však nebylo trvale a nám se taktéž naskytl z vrcholu Třístoličník nádherný pohled na Šumavu. Severněji od Třístoličníku se pohodlně vystoupá na o něco málo vyšší vrchol Hochstein, z kterého byl pěkný výhled především na volarskou kotlinu, stožecké lesy, Boubínský masiv, Želnavskou hornatinu ve vojenském prostoru Boletice, či vzdálené chladící věže JE Temelín, západní Šumava zůstala ovšem pro tuto chvíli oblačností zahalena. Z Hochsteinu jsme se vydali přes kamenná moře na známé Trojmezí Česka, Německa a Rakouska. Po krátkém odpočinku a občerstvení proběhla následně u nejvyššího vrcholu české části Šumavy Plechý debata o měření meteorologických činitelů v hřebenových partiích našich hor a zkušenostech s provozem stejnojmenné stanice Ivoše Rolčíka, která v těchto místech měří od září minulého roku. Nemohla chybět zastávka na Kučerově vyhlídce a také u Stifterova pomníku, s krásnými výhledy na Plešné jezero, Vltavský luh, či Lipenskou přehradu. Zpáteční hřebenovou cestu na závěr zahalila nízká oblačnost, která naprosto znemožnila výhledy do okolní krajiny, nicméně cestou byly diskutovány lokality pro měření vodní hodnoty sněhu a opraveno značení na hřebeni instalovaných sněhoměrných latí.

Při zpáteční cestě jsme se zastavili s Ivošem Rolčíkem a Jendou Procházkou u meteorologické budky v chladném údolí Hliniště, na jejímž zřízení má zásluhu opět pan Vojvodík a která měří teploty nepřetržitě téměř 30 let (od 1. 1. 1986). Stanice přináší velmi zajímavé hodnoty, ty minimální zde klesají pod –35°C, naopak ty maximální se přibližují k +35°C. Další zastávkou byly Volary a zdejší meteostanice v síti ČHMÚ, kterou zafinancovalo město Volary. Přiblíženo bylo zdejší zajímavé klima s celoročními mrazy a rozdíly teplot včetně velmi častých mlh, které se zde vyskytují. Poslední navštívenou stanicí byla soukromá meteostanice Ivoše Rolčíka v centru města, která měří od ledna roku 2007. Sobotní den byl zakončen diskusí a vyhodnocením poznatků ze Šumavy při dobré večeři a volarském pivu ve zdejší hotelové restauraci. Je fajn že Ivoš má podporu rodiny a všichni společně se měřením na Šumavě zabývají. Prostě to byl parádní den. Večer jsme na Churáňově opět diskutovali s Jirkou Bednaříkem dlouho do noci.

Na neděli ráno jsme měli v plánu výlet na Boubín. Vzhledem ke špatné předpovědi a zimě jsme se déle balili a návštěvu Boubína zrušili. Okolo desáté jsme vyrazili přes Vimperk do Budějovic. Na pobočku ČHMÚ jsme dorazili před polednem, kde jsme měli domluvenou prohlídku stanice a meteozahrádky. Opět to bylo příjemné a zajímavé setkání, kde jsme se dozvěděli mnoho nového. Mimo jiné tam mají také automatickou synoptickou stanici bez obsluhy, jakou má Milan Čermák čerstvě na Marušce. Po příjemně strávené hodince, kterou jsme zakončili návštěvou nevelké meteozahrádky jsme zamířili do Temelína.

Před návštěvou stanice jsme zamířili do Týna nad Vltavou, kde jsme kousek od náměstí poobědvali. Závěr naší cesty patřil návštěvě meteorologické stanice u jaderné elektrárny Temelín. Průvodcem nám byl Vláďa Vozobule. Prošli jsme rozsáhlou zahradu stanice s mnoha netradičními přístroji, které slouží k testování před jejich nasazením do provozu, nebo zakoupením pro ČHMÚ. Někteří z nás za řádného větru vystoupali až do horního patra meteorologické věže (40 m). Super rozhled po kraji. Řádně vyfoukaní jsme návštěvu zakončili ve služebně stanice.

Cestou domů jsme měli jen dvě krátké zastávky. Doma jsme byli krátce po osmé večer. Byly to náročné, ale perfektní čtyři dny plné zážitků, mnoha informací a zajímavých setkání. Našli jsme nové přátele, které jsme na oplátku pozvali do našich končin. I u nás je toho mnoho k vidění.

Vypadá to, že bychom příští rok mohli zorganizovat obdobnou cestu po severní hranici republiky. Od Krušných hor, přes Ústí nad Labem do Jizerek. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Pavel Lipina